Na Ostravské univerzitě jsem za své studium absolvovala hned 3 praxe, kdy každá trvala měsíc.
První praxi jsme měli v prvním ročníku, na konci zimního semestru. Když jsme se naučily úplné základy, jako odebírání krve, píchání kanyl, povlékání postelí, hygienu pacienta na lůžku, cévkování a tak dále, byly jsme schopné jít k reálným pacientům. Měly jsme na výběr z několika oddělení ve FN Ostrava. A to například z ortopedie, neurologie, interny a tak dále. Já jsem měla to štěstí, že jsem se stihla mezi prvními zapsat na lůžkové oddělení gynekologie. Praxe na gynekologii byla pro mě hodně přínosná. Všechno bylo pro mě nové a ráda jsem svojí mentorce (sestřičce, která mě měla na starost) pomáhala. Sestřička mi ukazovala, jak se vypisují všechny papíry, rozdávaly jsme spolu léky pacientkám, připravovaly jsme pacientky na operace a mnoho dalšího. Pro mě bylo ale nejzajímavější zkusit si své první odběry krve, poprvé cévkovat a nebo asistovat u nějakých menších zákroků. Sestřičky z gynekologie na FNO byly moc hodné a snažily se mi ukázat co nejvíc. Nejsilnější zážitek jaký jsem tady na oddělení měla nebyla revize placenty (odstranění zbytku placenty), ale jeden vyvolávaný potrat, kdy jsem viděla přímo před sebou plod v 18. týdnu. Pro představu - v 18. týdnu plod měří zhruba 14 centimetrů a váží kolem 190 g. Potrat se vyvolával kvůli mnoha vrozeným vývojovým vadám (VVV). Poprvé jsem se tak setkala s paní, která přišla o svoje ještě nenarozené miminko a nesla to hrozně těžce a pořád jen plakala.
Druhá praxe byla v letním semestru prvního ročníku. To už jsme se rozdělovaly do porodnic, které jsme si samy vybraly. Já jsem si vybrala Vítkovickou porodnici, tak se moje druhá praxe odehrávala právě tam. 14 dní jsem byla na gynekologické ambulanci a dalších 14 dní na příjmové gynekologické ambulanci. Obyčejná gynekologie byla klasika, jakou my všechny ženy známe. Chodily tam jak netěhotné ženy na klasickou kontrolu, tak těhotné ženy. U netěhotných jsem asistovala doktorům u stěrů z děložního čípku (cervixu), někdy jsem koukala na zavádění nitroděložních tělísek a někdy jsem zase pomáhala druhé sestřičce v kartotéce, nebo jsem odebírala krev a monitorovala těhotným ženám stahy dělohy a měření tepové frekvence plodu (KTG). Příjmová ambulance gynekologie už byla záživnější. Tam jsem krev brala několikrát denně, vypisovala jsem papíry na příjem (buď k porodu nebo na gynekologii), koukala jsem se na hodně ultrazvuků a taky na screeningy. Během této praxe jsem také viděla první vaginální porod. Sestřičky o patro výš na porodním sále volaly sestřičkám na příjmovku, že jedna paní rodí, ať se přijdu podívat. No co vám budu povídat, měla jsem cestou na porodní sál smíšené pocity, jaké to asi bude a hlavně, ať tam neomdlím. Už po cestě výtahem jsem slyšela ten hrozný křik rodičky a jen co jsem došla na daný porodní box, tak bylo miminko za dvě zatlačení venku. Špatně mi nebylo a byla jsem hrozně dojatá, jak krásná práce to je a začala jsem se těšit, až těm miminkám na svět budu pomáhat já.
Třetí praxe byla taky mou poslední. Tuhle praxi jsem absolvovala na porodním sále Vítkovické nemocnice. Učila jsem se vypisovat různé papíry, chystat na císařské řezy, chystat porodní balíky (steritní set několika nástrojů, tamponů a podložek). Tady byly odběry krve jako na běžícím páse a k tomu jsem několikrát denně zaváděla kanyly (flexily), připravovala jsem rodičky k porodu (klyzma, CTG ...) připravovala jsem infuzní roztoky. Za měsíc téhle praxe jsem pomohla na svět 13 zdravým miminkám a koukala jsem na několik sekcí (císařských řezů), asistovala jsem u šití poporodních poranění.
Na porodním sále jsem si uvědomovala, že mě to opravdu baví a dělá šťastnou. Zajímá mě tento obor a jsem ráda, že jsem si ho vybrala. Všechny moje mentorky se mi opravdu hodně věnovaly, hodně věcí mi vysvětlovaly a pouštěly mě s výkonům. U první a druhé praxe jsem vše dělala jen pod kontrolou a někdy i s malou asistencí sestřičky. Na porodním sále už mi ale moje mentorka více věřila, tak mě posílala zajišťovat žíly nebo odebírat krev samotnou.
Těším se, co mě všechno čeká při dalším studiu a doufám, že jednou zdárně dostuduji a budu se moci naplno věnovat tomuhle skvělému povolání.
Komentáře
Okomentovat